Nach

Desátý ročník osobního vyznání lásky k filmu formou TOP 5 snímků a jednoho hnojníka, který jsem za rok 2022 viděl s rokem výroby též 2022. Bohužel samozřejmě mi některé klasiky unikly. Vrátím se k nim později, ohodnotím je, ale bude to už po uzávěrce a vyhodnocení aktuálního roku, o kterém zde pojednávám. Takže bohužel Top Gun Mavericku, nebudeš v této mé TOP 5.

Cenu dobře uleželého hnoje pro mé osobní zklamání roku, uděluji:
Trol, režie: Roar Uthaug

Strašná slabota. Doufal jsem, že dostanu druhého Lovce trolů a místo toho jsem dostal nevýrazný, k uzoufání předvídatelný a hloupý příběh s postavami tak otravnými, že jsem celému Norsku přál dopad meteoritu, aby tu de....tu vyhladil. Jednu hvězdu dávám za snahu nemít zlého trola a druhou za počítačové efekty. Vy se tomu prosím vyhněte obloukem. 50%

A nyní k tomu snad nejlepšímu, co bych vám mohl za uplynulý rok doporučit...

Páté místo vypátral:
Batman, režie: Matt Reeves

První film Reevesovské (snad) trilogie je excelentním neonoirovým oživením tohoto žánru. Film, který doslova a do písmene vystihuje jeho název, protože právě o Batmanovi to je. Bruce Wayne je zde epizodní postavou. Skoro mi až přišlo, že snímek je ze špinavého světa Jokera, jen o řadu let blíže k současnosti. I to přirovnání k Fincherovkám a obzvláště k Sedm mi přijde trefné. Za sebe bych ještě dodal jeden film, který se mi při projekci vybavil, a to: Čínská čtvrť. Na Batmanovi je vidět snaha o co nejlepší scénář. Práce s postavami a casting je excelentní. Matt Reeves mi už několik let svým umem dokazuje, že má blíže ke škatulce filmařů typu Nolan, než rutinérů jako Bay. Zoë Kravitz je výbornou Wondar Woman a o Robertu Pattinsonovi jsem na okamžik nepochyboval. Jako Batman je excelentní. Stejnou chválu směřuji i na Jeffreyho Wrighta, který ukazuje nejbližší filmovou spolupráci s Temným rytířem ze všech filmů. Colina Farrella jsem vůbec nepoznal, ale o kvalitě jeho herectví není pochyb. Paula Dana miluji už od britské Vojny a mír (hrál tam Bezuchova) a zde mi předvedl, že skvěle utáhne i hlavního záporáka. Tu šílenost a inteligenci jsem mu žral i s navijákem. Prostě jasný plný počet a těším se na pokračování. 85%

Na čtvrté místo se prozpíval:
Elvis, režie: Baz Luhrmann

Ještě lepší, než Bohemian Rhapsody. A to jsem skutečně nečekal! Baz Luhrmann je zpět v plné parádě a od výborné Moulin Rouge nenatočil tak energický, kvalitní a v každé minutě záživný až zářivý snímek. Austin Butler se tu doslova stal Elvisem podobně jako výborný Tom Hanks jeho agentem. Pokud tu u obou napadnou nominace na Oscara, pak nevím co lepšího by herci museli předvést, aby si ho zasloužili. Toho plešouna by si zde zasloužil i sám režisér. Vidět to v kině byl super zážitek a já jen doufám, že na další film Baze Luhrmanna nebudu opět čekat skoro desetiletí. Ovšem nenechte se mýlit. Toto není životopisný film. Toto je životopisná pohádka. 90%

Pro bronzovou příčku doplavalo drama:
Třináct životů, režie: Ron Howard

Asi jsem právě viděl jeden z filmů roku! Ron Howard opět dokazuje, že je nejen expertem, ale doslova mistrem na dramata podle skutečných událostí. Mistrně a bez patosu tu ukazuje náročnost, hrdinství a nebezpečí, které provázelo slavný případ záchrany dvanácti chlapců a jejich trenéra. Nedokážu si představit, jak náročné toto bylo natočit, ale o to živěji zde vidím, čím si všichni záchranáři a dobrovolníci museli projít v těch necelých dvaceti dnech. Doufám, že tento film si odnese ceny i na Oscarech, hlavně za zvuk, protože ten z podvodních scén dělala nervy drásající horor! Všem doporučuji, včetně osob, kterým nedělá dobře stísněný prostor. Přesně ten důvod proč miluji filmy a moc mě mrzí, že tento se nedostal do kin. Hlavně ale že vznikl! 90% 

Pro stříbro se dobojoval:
Seveřan, režie: Robert Eggers

Excelentní historický thriller. Robert Eggers natočil svůj nejdiváčtější snímek a evidentně tak se dostal pod drobnohled osob, kteří jeho dílo viděli poprvé v životě. Pak se nelze divit tak nízkému hodnocení, protože vlastně netušili, na co koukají. Seveřan je takovým severským Hamletem. Excelentně vyprávěný, kde se mísí realita se sny a představami, propletena tak, abychom záměrně nevěděli co je fantazie a co skutečnost. Přesně to mám na Eggersově tvorbě rád. Nicméně i já si na to u předchozích filmů musel zvykat. Docela by mě bavilo Eggersovo pojetí Noční můry v Elm Street. Nicméně zde mi tento zručný filmař naservíroval pořádné naturalistické historické sousto. Konečně Viking, jak se sluší a patří. S výborně vybranými herci, kamerou (ty táhlé záběry v bitvách a scenérie byly úchvatné) a pár zvraty, které mě nesmírně potěšily. Jedna z topek tohoto roku a určitě se na film ještě mnohokrát a rád, podívám. 90%

No a konečně, pro zlato doplaval:
Avatar: The Way of Water, režie: James Cameron

Cameron ta pokračování prostě umí. Avatar: The Way of Water je esence toho, proč byste tento film měli vidět v kině ve 3D a ne na obrazovce televize, notebooku, či nedej Bože: tabletu. Příběh přesně navazuje tam, kde předchozí skončil a rychle nás teleportuje do dění o desetiletí později. Vše podstatné je řečeno a ukázáno v prvních minutách. Karty jsou rozdány a vy se jen kocháte tím, co vám Bůh Cameron ukáže. A ukazuje toho věru kvanta. A jakmile dojde na tu proklamovanou vodu, otáčky naberou grády. Pokud první film mi připadal jako variace na Pocahontas v tom nejlepším slova smyslu, zde jsem si připadal spíše u variace knih ze série DUNA. Samozřejmě po cameronovsku (ve světě, kde je spousta vody) a velice volně. Daleko více se zde probírá Eiva a ona vyšší inteligence, která byla naťuknuta i v jedničce. Lidé jsou tu opět za svině, kdež to Na'vi za hrdiny s nimiž byste šli do pekla a zpět pravidelnou linkou. Je to prostě všechno to, co si fanoušek tohoto žánru může přát v excelentním podání, které je ne o level, ale deset levelů technicky lepší, než cokoli, co může jakákoli produkce na světě dnes v kině nabídnout. Scénář je na úrovni jedničky, což mě plně vyhovuje a moc se těším na cokoli, co mí příště Cameron nabídne, i kdyby to byl pitomý film o míchání čaje plastovou lžičkou. 90%

Tak a tím máme rok 2022 uzavřený. Desetiletí je ve vyhlašování za námi a snad plno dalších let (mnoho desetiletí) před námi. Ať je rok 2023 minimálně stejně tak kvalitní, jako byly roky 2018 a 2019, než přišel Covid-19. Jeho strašák sice doznívá, ale kvalita i kvantita let předcovidových rozhodně nevrátila. Žel ani v návštěvnosti kin.

Mnoho zdaru kvalitnímu filmu, kterému přeji bohaté tržby!