Tagebuch (155)
Slibuju
Tak tady jsem, sedící v temnotě
A muj čas je křehký jako slzy na tváři
které az příliš předstírám ale stále bojuju jelikož mi nic jiného nezbývá
a i kdyby bych zmizel tak moje světlo možná bude svítit dal
a možná to falešné je to všechno co musíš udělat je to jediné
Chceš-li zůstat naživu
A tak tady jsem běžící v kruzích a utíkat před moji myslí
Když zemřít je tak snadné tak proč je to tak těžké pro mě
A tak tady jsem sedící ve stínu...
Démoni
Upřímně, skoro si mne ošálil
Tvrdíš mi, že bez tebe nejsem nic ale po tom všem, dál s tebou musím bojovat
A já musím se naučit s tebou žít
Řekl si ze už tu pro mne nic není
Přinášíš jen bouřku ale oba víme jaká je pravda Jednou, jednoho dne možná spatříš světlo
A možná že by sis měl zažít to cos způsobil?! už navždy spolu budeme kráčet peklem?!
Nevinnost a strach
...Toto nekonečné uzdravovaní a nekonečné snění.
Je to jen hledání lepšího místa?! A kdyby to mohlo stačit
A všechny naše myšlenky nás vezmou do vesmíru a všechny naše strachy půjdou stranou
Nečinnost?!
Druhy krok: “běž dokud neztratis cestu”
Úkaz mu, že to víš nejlépe Protože nakonec ty opravdu víš.
Pokus se proklouznout kolem jeho obrany Bez povolení nevinnosti
Když začínáš zvyšovat hlas Ty ztišíš svůj A dáváš mu poslední možnost volby.
Nebo skoncuj s těmi, které jsi následoval.
Udělá jednu ze dvou věcí Buď všechno uzná, Nebo řekne, že už není takový, jaký býval
A ty budeš přemýšlet nad tím Kdo jsi teď ?!
Vina
První krok: "Musíme si promluvit" Zdvořile se na sebe usměj
Zdvořile hledím přímo skrz něj
Když on jde nalevo, ty zůstaneš vpravo...
Kde jsem udělal chybu? Ztratil jsem se...
A někde ve vší té zahořklosti byl bych zůstal vzhůru celou noc
Kdybych jen věděl, jak zachránit život
Na hranici mezi strachem a vinou
Charakter
Zlomeni v křídlech A jednoho z milionu životu se odvíjí
Ty a já nejsme hotovi
Protože já a já jsme jeden
A někdy jsem opravdový a někdy jsem mám pocit ze jsem nakoci svých sil
Nikdy jsem nebyl pryč
Změna světu začíná znovu
Láska
Teď si nedokážu ani představit... Neznáme pocity...?! Ale láska není všechno “Pro lásku se žít nedá ale pro člověka ona” Jedine co musím změnit je mou mysl?! Jsem vytvořen mymi chybami
Smysl
Řekl jsi, že tě ani nezajímá Ale tvoje oči tě prozradily Nemůžeš jen tak překročit hranici Snažil jsem se tak těžko překonat tohle...?! ...?!! Víš, jak mě zatáhnout... ...Moje světlo?! Vím, že jsem někdo, koho můžete postrádat protože...?! ...Komu záleží na jednom světlu které přestává zářit
Pád
Když zavřu oči splhám v temnotě a snažíš se nezpadnout
... a někdy si tak vysoko ze padání je jediná cesta ven kterou vidíš
Ale ty nemůžeš vidět když padam směrem k peklu
A někdy se cítím jako v oceánu a klesám hluboko
...a není jiná cesta ...a já potřebuji abys mě zachránila
Ale je to jen možná prázdná lež kterou křičíš ven
Mysl
Co jsem udělal?
Mysl plná pochybností
Srdce plná hranic
je pozdě...
...tak pozdě
Co jsem udělal?
Oh, co za svět to přichází?!
Cítím se tak slabý.
Smrt
je čas pro mě abych šel
je čas pro mě abych zapomenul
je to trochu vtipné
já chtěl bych být někým jiným
moje světlo vyhasíná
tak ještě jednou půjdu sám
naposled se rozloučím
otřel jsem si slzy
neměl jsem plakat
ale všechny tyto slzy se změní v prach
a jejich popel se rozprášil
před tím než zemřu
Láska
Nevím co to je ale chci prožívat tento pocit?
Život
Pamatuji si na všechny ty věci
ale nyní mě všechny vzpomínky děsí
vzhlédni vzhůru na hvězdy
vypadají jako by se na nás dívali
možná bych měl číst mezi řádky?
Peklo
Další den a ty můžeš slyšet moji prosbu
už se necítím stejně jako před tím
přiveď mě zpátky.
Můžeš mě najít mezi ďáblem a hlubokým modrým oceánem.
Je to moje poslední nadechnutí?
tato válka nikdy nekončí
Co na tom, jestli něčí čas dochází?
Když moment je vše, co jsme.
Sen
Já prodal duši ďáblu.
Řekl "Ty nepotřebuješ srdce ve světě plné problému".
Řekl sám sobě.
Musíš najít nový vesmír.
ale vím hluboko uvnitř
že mě nenechá jít.
Měl jsem zůstat, byla tam znamení,
která jsem ignoroval?