Meist gefolgt Genres / Typen / Herkünfte

  • Drama
  • Komödie
  • Dokumentation
  • Animation
  • Horror

Letzte Bewertungen (2 346)

Morgen ist auch noch ein Tag (2023)

26.04.2024

Anděl Páně 2 (2016)

01.02.2024

Šarlatán (2020)

01.02.2024

Docent (2023) (Serie)

01.02.2024

Betlémské světlo (2022)

01.02.2024

Chata na prodej (2018)

01.02.2024

Piargy (2022)

01.02.2024

Brutální vedro (2023)

01.02.2024

Talk to Me (2023)

01.02.2024

Werbung

Letzter Tagebuch (22)

Nostalgické dojmy po osmi hodinách a 258 kilometrech

Při psaní tohoto deníčku mě už od dohasínajícího ročníku karlovarského festivalu dělí půl republiky. I tak jsem však duchem stále ve Varech a v hlavě mi zůstává mnoho zážitků, které dle mého osobního názoru dosud nejlepší ročník přinesl. Příčina zčásti tkvěla i v počasí, které letos bylo asi už příliš unavené na zlomyslné hrátky. Přesto mi přišlo trochu nepatřičné , že jsem ani jednou nepromokl na kost, nemodlil jsem se během bouřky, aby Espace d´Orléans odolal vychřici a nepohřbil nás v gumové pasti, večer jsem nemusel stát na kanálech vedle vřídla, abych alespoň na chvíli unikl lezavému chladu.

Jinak ale samozřejmě úspěch letošního ročníku tkvěl ve festivalovém programu, z něhož se mi podařilo sestavit opravdu silnou sestavu. Dlouho budu vzpomínat na prostořekou a bezelstnou Wadjdu, které není žádný Korán svatý, na Sobeckého obra a jeho nervní existenci uprostřed industriálních pustin ubíjejících poslední zbytky jeho dětství, i na Toreho, s nímž jsem se jako divák musel těžce trmácet na pomyslnou Golgotu a na jejím vrcholu se mi film odvděčil velkolepým vykoupením. Z celkem 33 zhlédnutých snímků jsem pětkrát rozdal absolutní hodnocení (včetně vítěze křišťálového globusu, filmu Velký sešit, jemuž jsem sošku navzdory rozpačitým reakcím řady kritiků ze srdce přál) a šestnáctkrát čtyři hvězdy. Průměrné či podprůměrné zážitky tudíž nakonec zůstaly ve výrazné menšině a oproti minulým letům se mi obloukem vyhnul opravdový filmový průšvih. 

Z hlavy mi také jen tak nezmizí ani Obludárium bratří Formanů, k němuž jsem zběhl od filmového kolotoče a dostalo se mi nejneobvyklejšího divadelního zážitku v mém životě, prožitého doslova všemi smysly. A rovněž obědvání na novinářské párty téměř u nohou Vojtěcha Jasného, který se pro mě stal daleko působivější podívanou, než pekelné moderátorské fiasko Jitky Čvančarové a Filipa Rajmonta, z něhož mi málem zaskočilo. Díky několika krabicím lázeňských oplatků si karlovarský zážitek prodloužím o několik dní alespoň chuťově, a pak už nezbyde než se těšit na příští rok a tajně doufat, že už tak vysoká laťka bude opět posazena ještě o kousíček výš.