fragre

Tak jsem se dočet´, že nějací intelektuálové chtějí (už zase) udělat z díla Jaroslava Foglara oslavu buzerantství a dokonce snad  nacismu ( http://www.lidovky.cz/zacina-festival-otrleho-divaka-s-foglarem-fgi-/ln_kultura.asp?c=A120214_101938_ln_kultura_btt ). Ach jo, před pár lety to zkoušel ten páter vyklouz Jan Jandourek, což našince přivedlo k myšlence, že to buzerantství tam vidí jen potencionální buzeranti. Možná v lepším případě ti , které okouzlení Foglarovými romány v tom správném věku a v té správné době minulo, a teď (pozdě bycha honíce) nejsou s to pochopit to kouzlo. Kouzlo lze prožít, ne pochopit, to už pak není kouzlo, ale jen trik. Tihleti duševní mrzáci však pominou celkový kontext, vykousnou pár romantických stereotypů, které jistě zneužil i nacionální socialism (a před tím též koloniální imperialismy), a budují  si své umné a nesmyslné konstrukce. Vždycky, když podobný sociologický a psychologický rozbor čtu, je mi, jako by mi někdo nachcal do studánky.  Ale já vím, že buran jako já to nepochopil, a že ona to má být provokace a sranda. Dneska je kdejaký „umělec“ a "veřejný intelektuál" tak provokativní, že už je to začíná být nuda a otrava.

Takže končím verši jednoho zesnulého alkoholika, které jsou pádnou odpovědí všem válečným štváčům:

To Rychlé Šípy samy byli v nás a žlutý kvítek symbolem byl krás,

co nemůže nám nikdy nikdo vzít, kdo kopal studnu, aby druhej mohl pít.

Snad jednou, až se jaro navrátí, můj život píseň Vontů obrátí,

já svobodný a čistý půjdu dál a směšný bude ten, kdo se mi smál.