Lachtaan

Být tohle klasický článek na blogu, který čtou masy lidí, tak je zdejší název slušným clickbaitem, tady jen využívám další slovní hříčky a neodkazuju jen na pomalu se blížící konec dalšího filmového roku, ale zejména současný filmový festival Finále v Plzni, který jsme po loňském zážitku s #annaismissing opět navštívili a opět odcházeli s perfektním zážitkem.

Prvotně jsme se rozhodovali mezi depkózně vypadajícím Rokem vdovy, naopak mile vypadajícím animákem Život k sežrání a novým Hřebejkem Výjimečný stav. Rozhodnutí nakonec usnadnilo vyhlášení ČSFD projekce (konečně zase v Plzni!) právě na novou komedii s Ondrou Vetchým, a tak jsme díky mým dvěma účtům mohli s přítelkyní vidět jeden z nejlepších letošních filmů. A přitom jde o český film a ke všemu o komedii. Ano, zní to neuvěřitelně, ale já se takhle dlouho u žádného filmu tolik nepobavil a silnější komplexní filmový zážitek s absencí smíchu mi doručily jen v pondělí dohnané Vlny.

A k těm se tu nedostávám náhodou. Ono blížící se finále roku 2024 totiž indikuje, že po dlouhých 8 letech od doby, co si vytvářím za každý rok trojici nejlepších filmů, s největší pravděpodobností připadne minimálně jedna z pozic právě českému filmu. Vlny totiž s klidným svědomím postavím po bok druhé Duny. Kromě ní bohužel letošek zatím nic stoprocentního nenadělil. A obávám se, že s výhledem kina a streamu do konce roku se už příliš nezmění.