alchac

Jelikož se mi při čtení poslední kapitoly Zjevení se svatého Flegra (stejně jako např. přísně racionálního zdůvodnění zavření hospod „Museli jsme, neb plebs se srocoval venku a tam nám skupinově bez rouške chlastal“) mocně rozbouřilo střevo, rozhodl jsem se trochu zafušovat tomu otylému Šlonzákovi do řemesla a vyplivnout popěvek vhodný pro zanotování si v době nemilosrdného řádění čtyř jezdců koronapokalypsy (Bureš, Prymochet, Šilerová, Zeman). Kdo chce, může si tedy při jízdě transportem smrti (dříve MHD) pod roušku broukat (samozřejmě šeptem) na melodii notoricky známého Totentanze následující textík:

 

Jak černý mrak, už táhne covid zabiják,

a za ním Bureš, estébák.

Už s Prymulou svorně svobodu vykleští,

nad chcípající OSVČ slastně si přeleští -

„Ať lká, ať lká, ta lůza prašivá,

a kosti a kosti jen těma ať se hostí.

 

Všetkých vás dáme zatvoriť, než zbyde vám jen holá riť.

Mašle si iďte nahodiť.

Neb v korony týle není čas na motýle,

prachy všem poberem a pak vám naserem."

Nám je už hej, zakázky rozdělil Andrej.

Erár bude rabovanej.

 

Už mrchožrouti táhnou paniku živiti,

ovčanů stádo k smrti vyděsiti.

A láká a láká každého škrabáka

ta vábivá čtenost koronazabijáka.

 

I hradní host větří další příležitost

ze zášti víc štěpit společnost.

Byť žluč a krev mu už klepou na rakev,

nenávistně dosti pronese s radostí:

„Živnostníci dostanou prd. Neschopní zasluhují smrt.“

- tak pravil starý hradní zmrd…