Gore

Filmové zhodnocení:
V 30. týdnu jsem viděl celkem 10 filmů, většinou evropské produkce, z nichž 2 filmy byly z českých luhů a hájů (životopisné drama o slavné prvorepublikové herečce Lída Baarová, které v režii Filipa Renče nedopadlo zrovna nejlépe, zejména filmařsky s několika wtf rádoby uměleckými momenty a s prací s herci, už i tím, že hlavní roli svěřil Táně Pauhofové, která typově ani herecky vůbec nesedí a Lídu jí prostě nevěřím; o malinko lépe dopadl Rodinný film, druhý celovečerní snímek slovinského režiséra Olmo Omerzu, o dvou dospívajících dětech, kteří zůstanou doma, když rodiče odjedou na plavbu na moře, kdy naopak vynikne práce s herci, ale měl jsem pocit, že na celovečerní film bylo téma nedostačující a katarze již pak byla nezajímavá a vyzněla do ztracena); 2 švédské snímky s Alicií Vikander (zajímavé drama Korunovační klenoty o vzpomínce domnělé mladé vražedkyně na svůj život od narození až do domnělého aktu, který je originálně zpracován, ale režisér zvolil příliš pomalé tempo, které ukolébává; a psychologické drama Hotel, kde Alicia hraje Eriku, které hrábne po nepodařeném porodu a s terapeutickou skupinou se rozhodnou žít trochu jiný život po hotelích, kde Alicia si opět film krade pro sebe, ale jinak je film příliš zjednodušený a nedotažený); 4 snímky ze zbytku Evropy (belgické drama Belgica, o dvou bratrech, kteří si otevřou bar, se kterým zažijí slávu i pád, kdy film má švih i spád, zajímavé herecké obsazení a skvěle a přehledně natočen; podobné nadšení sdílím i s irským filmem Jimmyho tančírna, se kterým se dějově vracíme na začátek 20. století, kde je situace kolem občanské války velmi napnutá a do všeho se plete církev, což se volnomyšlenkářskému Jimmymu příliš nelíbí a bojuje s novuotevřením tančírny, což někteří lidé, ale hlavně církev nelibě nesou, kdy film je dalším příspěvkem do filmografie Kena Loache, který kvalitní snímky točit umí, a ani zde tomu není jinak, kdy se mu podařilo dobře zachytit dobu a lidé té doby; rozporuplnější pocity pak mám u rakouského snímku Králové hor, kde zaujme hlavně příroda a nasnímání nádherných přírodních scenérií, ale jako snímek sám o sobě příliš neobstojí, ale to asi ani nebyl záměr; na půli cestě zůstalo i francouzské drama Můj král, milostný příběh dvou lidí středního věku, který nemůžou být spolu ani od sebe, kde exceluje Vincent Cassel jako neskutečnou energií nabuzený Giorgio, kdy film má skvělé dialogy i postavy, ale moc mi nesedlo to zpracování nebo spíš typ režie); a 2 jediné filmy americké produkce a oba byly sequely (již třetí pokračování z distopické série Divergent Series, nazvané Aliance, které mě nakonec mile překvapilo, neboť po hrozné Rezistenci, jsem čekal další sestupnou tendenci a nakonec z toho bylo jen lehce nadprůměrné akční sci-fi, které sice mělo v ději spoustu nelogických děr a pár hloupých záběrů, ale jinak se na to dívat dalo a ani postavy nebyly tolik iritující; zato iritující postavy se nacházely v pokračování komedie Moje tlustá řecká svatba 2, kde bylo smyslem filmu nejspíš ukázat, jak jsou Řekové v Americe uřvaní a sebestřední individua, kdy film byl nevtipný a vlastně i bez smysluplného děje).

 

Nejlepší film týdne:
Belgica – belgická kinematografie nepatří k nejčastějším a ani k nejkvalitnějším, proto je takovýto snímek raritou, neboť zde tvůrci dokázali namixovat neokoukané, ale zajímavé tváře, režii, která netlačí na pilu a poměrně chytrý scénář o bratrech, kteří si otevřou bar, který si získá velkou klientelu, a tím se bratři dostávají do kolotoče chlastu, drog a ženských, kdy ne vše se dá zvládnout bez nějakých problémů. Z dalších snímků zaujalo ještě dobové drama Jimmyho tančírna.

Nejslabší film týdne:
Moje tlustá řecká svatba 2 – nevtipné pokračování vesměs toho samého nám naservírovalo nesympatické postavy z řecké komunity, které jsou hlasití, sebestřední a pořád jen křičí nebo se dohadují. Děj se točí kolem svatby rodičů Touly, kteří zjistí, že vlastně ani nejsou oficiálně manželé a kolem její dcery, která přemýšlí, kam půjde na vysokou.

Nejlepší herecký výkon týdne:
Vincent Cassel (Můj král) – dnes již bývalý manžel Monicy Bellucci, zde podal další ze svých vynikajících výkonů, kde ztvárnil entuziasmem obdařeného muže středního věku, který se zamiloval, ale nechce se vzdát své volnosti a nakonec ani své ženy. Z dalších herců zaujal ještě Barry Ward ve filmu Jimmyho tančírna, kde jsem ho viděl poprvé a hned podal velmi uvěřitelný výkon, kdy hrdinu ztvárnil s velkou lehkostí.

Alicia Vikander (Hotel) – má současná nejoblíbenější herečka i zde dokázala, že je opravdovou herečkou a hvězdou, neboť svou postavu emocionálně zlomené depresivní Eriky, zvládla opět bez chybně a také zaujala i ve filmu Korunovační klenoty, kde sice její postava byla malinko upozaděná, ale i tak bylo na ní radost pohledět, pokaždé když se na plátně objevila.

Nejslabší herecký výkon týdne:
John Corbett (Moje tlustá řecká svatba 2) – spravedlivé by bylo, kdyby se na tomto místě objevili všechny herci a herečky tohoto filmu, neboť byly nesnesitelné, ale to jim předepsal scénář, ale u postavy Iana, která jediná nebyla nesnesitelná, bylo naopak vidět na Corbettovi, že roli vzal, proto že musel a podle toho vypadal jeho výkon, kdy hrál vyloženě nudně a bez života.

Simona Stašová (Lída Baarová) – takto teatrálně přehrávaný herecký výkon jsem dlouho neviděl a v roli matky Lídy byla opravdu iritující až nesnesitelná, kdy dokonce byla herecky horší než hlavní představitelka.

 

Hudební zhodnocení:
V 30. týdnu jsem slyšel 6 hudebních alb, která byla z většiny z tanečního soudku a všechna z roku 2016, z nichž 2 alba byla ze série slavných dlouholetých kompilací (na jaře roku 2016 vydaná kompilace Bravo Hits Vol. 93 a v létě Bravo Hits Vol. 94, které, jak je již zvykem, obsahují největší a nejhranější hity, nejen v německých hitparádách, kdy kvalita je podle toho, jak má člověk rád současnou hitovou produkci, takže co se týče mě, je kvalita tak na půli cesty); 2 elektronická alba (poměrně krátce působící německý DJ Frans Zimmer známý pod pseudonymem Alle Farben vydal letos již své druhé taneční album Music Is My Best Friend, kterým docela překvapil, neboť drží pohromadě a svým specifickým soundem, který se i dost odlišuje od současné deep houseové scény, se mi trefil do vkusu; vyloženě zklamáním pak je rovněž druhé album od australské kapely The Avalanches, které vydali po dlouhých šestnácti letech a pojmenovali ho Wildflower, kdy album se mi silně nelíbilo, a připadalo mi, jako by ho upekl pejsek s kočičkou a předešlý úspěch s albem Since I Left You z roku 2000 se podle mě konat ani nebude); a 2 alba z jiného hudebního soudku (americká folkařka Shawn Colvin se spojila s country legendou Stevem Earlem a pod spojením Colvin & Earle vydali stejně pojmenované album Colvin & Earle, kdy musím říct, že samostatnou tvorbu Earla můžu, ale ve spojení s Colvin, kde ona má převahu, mi album moc nesedlo a vím, že už si ho nikdy nepustím; stejný pocit jsem měl i debutového alba americké pop rockové kapely X Ambassadors, nazvané VHS, kde mě opravdu zaujal jen jejich hit Renegades a tím to končilo, zbytek byl moc fádní).

 

Nejlepší hudební album týdne:
Alle Farben – Music Is My Best Friend = nejsem velkým příznivcem současné taneční hudby, ale občas se vyrojí takovéto osvěžení, které mě donutí si i poslechnout něco z takovéto tvorby. Zde je zastoupen i současný hit Please Tell Rosie, který se mi však zalíbil až po opakovaném přehrání.

Nejslabší hudební album týdne:
The Avalanches - Wildflower = předešlé album z roku 2000 se mi líbilo a stejnojmenný song Since I Left You byl velmi chytlavý a měl povedený videoklip, ale toto album je úplně z jiného soudku a ambientní zvuk míchaný snad se všemi možnými žánry, kde převládá funk, mi připadal až rušivý a nehudební.