sPaRk

"The most merciful thing in the world, I think, is the inability of the human mind to correlate all its contents."

Madman! I tell you that she now stands without the door!

It was like we was both back in older times. And I was a-horseback, going through the mountains of a night. Going through this pass in the mountains. It was cold, and there was snow on the ground. And he rode past me and kept on going... never said nothing going by, just rode on past. He had his blanket wrapped around him and his head down. When he rode past, I seen he was carrying fire in a horn... the way people used to do, and I... I could see the horn from the light inside of it... 'bout the color of the moon. And, in the dream, I knew that he was... going on ahead. He was fixin' to make a fire somewhere out there in all that dark and all that cold. And I knew that whenever I got there, he'd be there. And then I woke up.

They abandoned him, to the last man. And he was left alone. That must have been painful. Realizing that no one understands. To be abandoned when you need someone to rely on - that must be excruciatingly painful.

Slunce zapadlo za goldurský hřeben, hory i širý kraj tonuly v měkkém světle, které mají zvířata tak ráda, na západním obzoru plál odlesk sluneční záře a zaléval malé doliny jemným rozptýleným jasem. Vysoko na úbočí hory, která se sklání od západu k řece Shawbanu, byla mýtinka obklopená borovým lesem. Svítila záplavou květin, jaké rostou v indiánském Měsíci písní. Bylo to líbezné, klidné místo v těchto chvílích, kdy už nesvítilo slunce, ale ještě se nešeřilo; nejzajímavější na něm však bylo něco jiného: bydlela tam liščí rodina.

"Já totiž, abych se zbavil napětí, abych nabyl jistoty, musím bezpodmínečně najít, málo záleží na tom, kde... cítím to velice dobře, ale nedovedu to vyjádřit... mám k dispozici jenom ubohá slova, slova úplně opotřebovaná tím, že posloužila všemu a všem... musel bych mít vylepšený slovník těch učených doktorů. Vím, zdálo by se jim, že jsem směšný, kdyby mě slyšeli. Naštěstí nikdy neslyší. Zkrátka... chci říci, abych se cítil jako oni spokojený a v bezpečí, že musím nalézt... a nezáleží na tom, kde... třebas v nějaké veliké fresce, proč ne? nemám předsudky... že musím pociťovat... nevím dost dobře, co to je... je to něco takového jako to, co člověk cítí před první travinou, jejíž stéblo bojácně vyráží ze země... před krokusem ještě uzavřeným... to jemné aroma, které se z nich line, ale není to aroma, dokonce ještě ani vůně, nemá to žádné jméno, je to vůně před vůněmi... Zdá se mi, že je to tohle... Je to něco, co mě jemně chytne, co mě drží a nepouští... něco netknutého, nevinného... jako slaboučké prsty dítěte, které by se na mě pověsily, jako dětská ruka, která by se schoulila do mé dlaně. Celého mě zaplavuje důvěřivá bezelstnost... skrz naskrz jsem jí prostoupen..."

I had a dream of my wife. She was dead. But it was all right.

The light shines in the darkness and the darkness has not overcome it.

Ich sollte eigentlich ganz allein auf der Welt sein, ich, Steiner, und sonst kein anderes lebendes Wesen. Keine Sonne, keine Kultur, ich nackt auf einem hohen Fels, kein Sturm, kein Schnee, keine Straßen, keine Banken, kein Geld, keine Zeit und kein Atem. Ich würde dann jedenfalls keine Angst mehr haben.

I ought to be all alone in the world, just me, Steiner, and no other living thing. No sun, no culture, myself, naked on a high rock, no storm, no snow, no banks, no money, no time, no breath. Then, at least, I wouldn't be afraid.

Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál.

Jsoucno jen a jas je s námi, tmu a smrt zde nevidíte

take us higher / oh take us higher / come take us high above our time / we'll make it out of here / come take us out of here / take us anywhere... oh yeah

I watched a snail... crawl along the edge of a straight razor. That's my dream. That's my nightmare. Crawling, slithering... along the edge... of a straight razor... and surviving.

jedna věta dobrá víla všechno zachránila

Rozárko, ty myslíš...?

The door to your cell is open. One choice. One chance. They took your life. Time to take it back.

Spitting is gross? Swallowing that stuff is gross!

Comme je descendais des Fleuves impassibles,
Je ne me sentis plus guidé par les haleurs...

As I descended into impassible rivers
I no longer felt guided by the ferrymen...

- Arthur Rimbaud

Dovedl už hrát na tento úřední aparát, na ten jemný nástroj pamatující vždy na rovnováhu. Celé umění spočívalo v podstatě v tom nic nedělat, nechat aparát, aby pracoval sám, a nutit jej k práci jedině tím, že tu člověk bude stát neodkliditelný, v celé své pozemské tíži.

Přišel jsem jako někdo cizí, nikdo mě nepřijal, a komu jsem se vnutil, ten mě brzy vyprovodil.