sPaRk

And in the end the love you take is equal to the love you make.

Somewhere in here I was born... ...and there I died. It was only a moment for you. You took no notice.

"Ve škole si o mně mysleli, že jsem přesně ten typ, co přijde na maturitní večírek s brokovnicí a všechny postřílí."
- Kurt Cobain

"Dokonce jsem se na nějakou dobu přestal zastavovat u okna v po­koji, abych se díval na světla hluboké, prozářené ulice. Je to jistý druh smrti, ztratit takto kontakt s městem."

A mohu také říci: dostal jsem vítr: mám rád své zelené záclony, rád se večer nadýchám vzduchu na svém balkoně, a nechtěl bych, aby se to měnilo, líbí se mi rozhorlovat se na kapitalismus a nechtěl bych, aby byl potlačen, protože bych neměl důvody k rozčilování, líbí se mi cítit se pohrdavým a samotářským, líbí se mi říkat ne, stále ne a bál bych se, aby se doopravdy nepokoušeli vybudovat svět, v němž by se dalo žít, protože by mně nezbývalo, než říkat ano a počínat si jako ostatní.

Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí a rvou člověka nechráněného. Byl příliš jasnovidný, příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval, slabostí ušlechtilých, krásných lidí, kteří nedovedou podstoupit boj se strachem před nedorozuměními, nelaskavostmi, intelektuální lží, vědouce předem, že jsou bezmocni, a podléhajíce tak, že zahanbují vítěze. Znal lidi, jak je dovedou znát jen lidé velké nervové citlivosti, kteří jsou samotní a vidí až prorocky člověka z jediného zákmitu tváře. Znal svět neobyčejně a hluboce, sám byl neobyčejným a hlubokým světem. ... Všechny jeho knihy líčí hrůzy tajemných nedorozumění, nezaviněných vin mezi lidmi. Byl člověkem i umělcem úzkostlivého svědomí, že doslechl i tam, kde druzí, hluší, cítili se bezpečni.

Pryč z jasu a do temnoty.
___

Tohle známé město je můj domov co já pamatuju, tohle město tu bude ještě dlouho po mně, doleva, doprava, pořádně si ho prohlídni, bylo jsi zlé, ale stále tě cítím v kostech.
___

Starý kamaráde, co tu hledáš? Po tolika letech jinde se vracíš s představami, co sis uchovával někde pod cizími oblaky, daleko, daleko od domova.

"Až budu zítra po sobě číst tyto řádky, zítra, za šest neděl nebo snad za šest měsíců, kdo ví? - Vím, že si v nich budu přát najít... Bože můj, co?... Zkrátka jenom důkaz, že jsem dnes chodil sem tam jako obyčejně, jaké dětinství!"

I don't know if my wife left me because of my drinking or I started drinking 'cause my wife left me.

Stále nic. Prostrčil jsem pochodeň poslední zbylou škvírou a vhodil ji dovnitř. Místo odpovědi zacinkaly jen rolničky. Srdce se mi sevřelo – to asi ta vlhkost katakomb. Už aby bylo po všem. Chvatně jsem zasunul poslední kámen do patřičné polohy a ohodil jej maltou. Podél nové zdi jsem znovu navršil starou hradbu z kostí. Půl století se ji žádný smrtelník nedotkl.
In pace requiescat!

A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima. Potoky zamrzly až na dno, ptáci padali z povětří – mrzlo, až se jiskřilo. Ach, ti broučci pod jalovcem, jestli oni to vydrží? – Nechť. Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.
A bylo jaro. Všecko, všecko kvetlo, ale pravšecko, a tam pod jalovcem kvetlo dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev červeným. Však tam kvetou podnes.

Starobylý ten dům stál na Skalce na konci Dobytčího trhu, v nároží proti klášteru Na Slovanech. Nikdo v něm už dávné, dávné časy neostával, a proto vypadal sešle a chmurně. Červená kdysi střecha ztemněla, zdi oprýskaly, okna zkalená prachem a dešti byla jako slepá, plná pavučin. Těžká dubová vrata mocnými hřeby pobitá nikdy se neotevřela, ani dvířka v nich, a nikdo se u nich nezastavil, aby sáhl po železném, uměle kovaném klepadle visutém.

I would have laughed, if I could have remembered how.

___

There are no choices. Nothing but a straight line. The illusion comes afterwards, when you ask "Why me?" and "What if?". When you look back and see the branches, like a pruned bonsai tree, or forked lightning. If you had done something differently, it wouldn't be you, it would be someone else looking back, asking a different set of questions.

___

You can't run from your past. You'll end up running in circles. Until you fall back down to the same hole you were trying to escape from, only the hole's grown deeper.

___

The past is a gaping hole. You try to run from it, but the more you run, the deeper, more terrible it grows behind you, its edges yawning at your heels. Your only chance is to turn around and face it. But it's like looking down into the grave of your love, or kissing the mouth of a gun, a bullet trembling in its dark nest, ready to blow your head off.

a little bit closer to the end

Pak se s ním raději minu při čekání.

Toho času jsme jeli koňmo jednoho dne z Křivoklátu do Prahy, abychom se sešli se svým otcem, který byl na Moravě. Dojeli jsme velmi pozdě do hradu pražského, do starého domu purkrabského, kde jsme po několik let přebývali, dokud nebyl veliký palác vystavěn. V noci ulehli jsme na lůžko a Bušek z Velhartic starší před námi na jiné lůžko. V síni byl rozdělán veliký oheň, protože byl čas zimní, a hořelo tam mnoho svíc, takže bylo dosti světla a dveře i okna všechny byly zavřeny. A když jsme usnuli, tu někdo, nevím kdo, chodil po síni, takže jsme se oba probudili. I kázali jsme řečenému Buškovi, aby vstal a podíval se, co by to bylo. On pak vstav, obešel síň hledaje, ale nic neviděl aniž mohl najíti.
I rozdělal větší oheň a rozsvítil více svíček a šel k číším, které stály naplněny vínem na lavicích; napil se a postavil číši vedle jedné veliké svíce, která hořela. Napiv se pak ulehl znovu na lůžko. My oděni byvše ve svém plášti seděli jsme na svém lůžku a slyšeli jsme někoho přecházeti, ale neviděli jsme nikoho. A tak dívajíce se s řečeným Buškem na číše a svíce, spatřili jsme, jak se jedna číše skácela; a táž číše byla vržena, nevíme kým, přes lůžko Buškovo z jednoho rohu síně a do druhého na stěnu a odrazivši se od ní padla doprostřed síně. Spatřivše to, poděsili jsme se nemálo a stále jsme slyšeli někoho přecházeti po síni, ale neviděli jsme nikoho. Potom však, poznamenavše se svatým křížem ve jménu Kristově jsme spali až do rána. A ráno vstavše našli jsme číši, jak byla hozena uprostřed síně, a ukázali jsme to svým blízkým, když k nám ráno přišli.

Cesta chmurnou krajinou se zdála nekonečná. Nikdo během ní nepromluvil jediné slovo. Když se naše pohledy setkaly, byl v nich vidět hluboký smutek. Nebyl to však jen smutek, který byl v jejich očích, bylo to určité odcizení, které ke mně Viktorie a Robert cítili. Můj nečekaný návrat po více než 12 letech jim dával právo klást mi těmito pohledy nevyslovené otázky.

"Every one rushes elsewhere and into the future, because no one wants to face one's own inner self."

Poslyš, veverko, řekla jednou veverce jiná veverka, copak je tohle za hospodářství, ten slon je pro tebe moc velký a ten mravenec je přece pro tebe moc malý, odstěhuj se od nich! Ale veverka řekla: Co tě napadá, co bych si bez nich počala, vždyť já je mám ráda!

Všudypřítomnost drogy je jistě rozhodujícím faktorem jejího vzrůstajícího užívání. Mladiství, dohnaní k útěku ze společnosti, ji dnes nacházejí prostě všude. Na venkově stejně jako ve městě trpí mnoho mladých lidi bezbřehou nudou a otupujícím pocitem nesmyslnosti své existence. Jedinou změnu a únik poskytuji na konci týdne diskotéky.
Tato stále vzrůstající část mládeže hledá rozptýlení v některé z populárních diskoték. To, co se v těchto prostorách, v nichž jsou mladiství zbavováni možnosti verbální komunikace, odehrává, je vlastně jen ohlušení hudbou a následné zklamání z toho, že člověk zase nic neprožil.
Tyto děti a dospívající nenacházejí uspokojení svých potřeb, nevidí vhodné perspektivy pro svou budoucnost a nemají zázemí v minulosti, z něhož by mohli čerpal. Protože období dětství, které poskytuje možnost svobodného vývoje, relativně nemanipulovatelného a tím také stabilizovaného, s velkým množstvím podnětů, se zkrátilo ve prospěch včasnější orientace na výkon a pasivní konzum pouze na předškolní věk.
Takový mladý člověk, oloupený o své dětství, má k dispozici jen náhražkovitou fantazii, samostatnost a sebedůvěru, žene se od jednoho podnětu ke druhému a postrádá obranné síly proti mohutnému podněcování potřeb zbožní produkcí, jejíž strategii je vystaven již od dětského věku.
Stále více dospívajících dětí zjišťuje již v pubertě, že díky zostřeným selektivním mechanismům ve škole se přes veškerou snahu nedostanou díky svým budoucím finančním možnostem do atraktivního světa výkladní skříně a reklamy, kterým jsou již od útlého věku fascinovány. S tímto poznáním se sice velmi rychle verbálně vyrovnají volbou alternativního způsobu života, ale ve skutečnosti jim to způsobí velké zklamáni, protože je jim odepřen svět blahobytu.
Také v mezilidských vztazích se peníze mezi mladistvými stávají stále častěji regulativem. Aby se seznámil s dívkou, musí chlapec nejdřív utratit v diskotéce deset, dvacet nebo i třicet marek. O nákladech na módní oblečení, desky, koncerty populárních zpěváků atd. ani nemluvě. Pro učně nebo studenta je to značné finanční zatíženi. V těchto malých oblastech pak vznikají velké problémy, začíná to zde kvasit a dospívající si musí svá přání uskutečňovat jiným způsobem.
Jejich rodiče jim nemohou ukázat žádnou schůdnou cestu. Sami vězí v neřešitelných rozporech: s tím, co si za svůj život vydělali nebo vydělají, si nemohou dovolit to, co skutečně chtějí, respektive co se naučili chtít. Nicméně na rozdíl od svých dětí tento závod tak lehce nevzdávají a s vypětím všech sil vykonávají svou sisyfovskou práci. Svým cílům obětují takové hodnoty, jako je přátelství, důvěra, víra, ochota pomoci, porozumění pro problémy druhých.
Destrukce rodinného života nebezpečně pokročila. V Západním Berlíně jsou již posíláni do rodin takzvaní rodinní pomocníci (sociální pracovníci, psychologové, studenti). Ti zaznamenávají v rodinách nepředstavitelnou bídu vzájemných vztahů, které jsou redukovány na mlčenlivou existenci vedle sebe nebo proti sobě. Stoupající počet rozvodů, soustavné sledování televize ve volném čase, sebevraždy, alkohol, farmaceutické „životabudiče“ - to je prostředí, s nímž se musí dospívající kromě svých pubertálních problémů vyrovnat. Takové dítě se pohybuje v labyrintu s mnoha východy a s vestavěnými překážkami, kterými je například rodičovský dům, možnost využíváni volného času, představa zaměstnání, tlak na výkon ve škole, sexualita a sny. Je otázka, jak to všechno zvládne. Východisko může být v partě alkoholiků, náboženské sektě nebo mezi narkomany. Není nebezpečnější, ale také účinnější drogy, která by tak rychle „řešila“ všechny problémy, jako heroin.