Letztes Tagebuch (52)
Kolik třešní, tolik višní (nebo tak nějak...)
Duben málem v pérdeli a v deníčku časová ďoura o velikosti bezmála čtyř měsíců. Stydím se. A vynasnažím se zjednat nápravu stůj co stůj. Kéž by tak den měl alespoň 28 hodin... Jinak teď tak trochu jedu v pohádkovém opáčku (viz komentáře). Ono totiž, ulpí-li na běžném smrtelníku zpravodajský pel dnů všedních i svátečních, nabyde tento velice snadno dojmu, že úkazy jako slušnost, zdvořilost, čest, úcta či charakter jsou dnes už snad málem vyhynulými druhy a zahlédnout je proto lze spíše než ve volné přírodě, lépe v archivech pověstné domácí pohádkové tvorby. Takže asi tak.
