Willy Kufalt

V souvislosti s nedávným 50. výročím období Pražského jara '68 v médiích (ČT) jsou výrazně připomínány kromě jiného i trezorové filmy z období, které se staly symbolem této doby v domácí kinematografii. Ve stínu těchto, z velké části dnes uznávaných snímků, stojí několik televizních "šedesátkových" filmů, které v sobě buď odrážely atmosféru oné doby nebo šlo o výraznou kritiku společnosti a doby, nedávno minulé což byl důvod, proč se ocitly záhy na dlouhá léta v trezoru.

 

* Konec velké epochy (1965; sci-fi/ drama/ podobenství; režie Antonín Moskalyk / scénář Jindřiška Smetanová; hl.role Jana Dítětová, Vladimír Šmeral) - Nezvykle pojatý sci-fi film měl na TV obrazovce premiéru v březnu 1966, zobrazil tehdejší společenské klima a tak trochu předvídal srpen 1968. Proto zůstal více než 20 let v trezoru. Fiktivní existenciální příběh je celý umístěný do všedního dne pražské kavárny, kde se sešlo před osudnou událostí několik lidí různých charakterů a profesí. Uprostřed zvláštního napětí se ozve z televize zpráva, že zeměkouli obsadili okupanti - obyvatelé jiné planety. Ve městě ustává provoz, nikdo nesmí vycházet. Hosté musí vyřešit základní životní stanovisko: vykročit z obklíčení - byť s rizikem, nebo bezbranně setrvat v "jistotách" vnucené klece. Autorka spolu s režiséremi obdrželi v roce 1966 za film Cenu kritiky na festivalu PRIX ITALIA.

* Sedem svedkov (1967; drama/ krimi/ psychologický; režie Peter Solan / scénář Peter Karvaš; hl.role Vladimír Müller, Ivan Mistrík) - Slovenský spisovatel, dramatik a scénárista Peter Karvaš (k nejvýznamnějším dílám patří divadelní hra s alegorií totalitního režimu Absolutní zákaz) patřil k těm autorům, kteří nemohli později v období normalizace publikovat. S režisérem Solanem spolupracoval během 60. let několikrát, v jednoatkovce Sedem svedkov si dva detektivové, jeden mladý, novátorský, druhý vyznávající pravidla staré školy, postupně volají si k sobě jednoho svědka po druhém. Vyslýchají je, aby zjistili pravdu kolem incindentu znásilnění ženy na ulici, detaily a fakta svědků se různí, jediná společná věc pro všechny výpovědi je to, že žádný ze svědků proti násilí nezasáhl. Z pohledu kritiky společnosti je film nadčasový díky ukázce lidské lhostejnosti, zbabělosti a všudypřítomného alibismu.

 

* Koniec a začiatok (1968; drama; režie Igor Ciel / scénář Roman Kaliský; hl.role Daniel Michaeli, Karol Machata) - Televizní hra z pera spisovatele R. Kaliského zaměřeného na soudní procesy se (obdobně jako film Obžalovaný) odehrává v soudní síni uprostřed 50. let. Hlavní postavou je slovenský redaktor Marcus, obžalovaný pro zveřejnění cenzurovaného článku o nespravedlnosti ve francouzském magazinu. Publikací tohoto článku se totiž zastává neprávem odsouzeného profesora v politickém procesu a žádá omilostnění, což se mu sice povede, ale současně sám se svým přičiněním stává další obětí totalitního systému v Československu. Film o tom, že vyřešení jedné nespravedlnosti způsobuje v společnosti často nespravedlnost další, pracuje se otevřenou kritikou systému i absurdními situacemi v soudní síni.

* Spravedlnost pro Selvina (1968; komedie/ drama; režie Jiří Weiss / scénář Zdeněk Bláha; hl.role Rudolf Hrušínský, Klaus Schwarzkopf) - Karel Čapek ve svých povídkách často řešil téma zločinu, trestu a spravedlnosti. Tahle adaptace povídky Případ Selvinův (ze sbírky Povídky z jedné kapsy) vznikla v koprodukci s tehdejším Západním Německem, přičemž scénář plný aktualizací byl zasazen do mediální situace na sklonku 60. let. Filmový příběh sa tak odehráva v období atmosféry Pražského jara, bouřlivých protestů a pochodových manifestací po celém světě. Hlavní hrdina, začínající bezvýznamný básník se proti své vůli stává bojovníkem za spravedlnost pro člověka odsouzeného z vraždy své příbuzné, přičemž v konečném důsledku se nejdůležitější nestává skutečná pravda, ale lidská zásluha boja za spravedlnost a odvaha rozpoutat velkolepý proces. Film lze považovat i současně jako kritické poukázání na obludnou moc masmédií ve společnosti a manipulací vyšších míst davem. Snímek se ještě před umístněním do trezoru podařilo narychlo uvést v premiéře v prosinci roku 1968, na obnovenou premiéru došlo až v květnu 1996.

 

* Píseň pro Rudolfa III.: Hrabě Monte Christo (1968; muzikál/ komedie; režie Jaromír Vašta / scénář Jaroslav Dietl; hl.role Darek Vostřel, Iva Janžurová) - Televizní projekt Píseň pro Rudolfa III. odstartoval bez ohledu na politický kontext v roce 1967 jako originální komediální seriál zapájající do příběhu kolem fantazie mladé holky Šárky hvězdy tehdejší pop-music. Během jednotlivých dílů možno vnímat postupné tání ledů v době Pražského jara, avšak prolomovým okamžikem se stal teprve 6. (nedochovaný) díl živě vysílán z ulice 21.8.1968. V nasledující epizodě Hrabě Monte Christo se výrazně změnila atmosféra - na pozadí originální parodie na Dumasův román s písničkami dojde i k narážkám na společenskou situaci. Rudolf Vandas svérázně komentuje dění na politické scéně a promítá obecné otázky proměny socialismu do každodenního života. V tomto dílu zazní i slavná píseň Marty Kubišové "Modlitba pro Martu", původně napsaná přímo pro seriál, která se mezi už před televizní premiérou stala symbolem okupace a nekorunovanou hymnou odporu. V obdobně revolučné atmosféře se odvíjel i nasledující vánoční díl Betlém, v němž zazněly rovněž později zakázané písně v podání Karla Černocha (Jsem pro) nebo Heleny Vondráčkové (Přejdi Jordán). Díl Hrabě Monte Christo byl v rámci kompletu seriál vydán na DVD a po r. 1989 znovu vysílán (dosud pokaždé) s krátkým komentářem Ivy Janžurové k nedochovanému živému dílu, obsahující krátké ukázky ze živého vysílání (viz. Úvod k nenatočenému 6. dílu).

* Obžalovaná (1969; komedie/ drama; režie Jaroslav Dudek / scénář Vratislav Blažek; hl.role Jana Hlaváčová, Václav Voska) - "Televizní pohádka pro dospělé", jak definují inscenaci úvodní titulky, vypráví příběh ženy pracující u soudu, která se rozhodla vzít zákon do svých rukou. Opakovaně udělá dobrý skutek v souvislosti s ilegální adopcí opuštěných dětí. Dostává se ve svém počínání tak daleko, že se nakonec sama ocitá před soudem jako obžalovaná. Její čin je kvalifikován jako trestný, ale zároveň budí u všech lidské sympatie pro svou humánnost. Soudci jsou tak postaveni před nelehký úkol: dodržet zákon a odsoudit člověka, který je vlastně svým způsobem hrdinou, nebo jít po logické strnce, pochopit člověka a respektovat jeho dobrý úmysl? Ve filmu s doposud aktuálním tématem k zamyšlení se nepřímo na lavici obžalovaných ocitl tehdejší režim a jeho zákony.

* Dlouhé dopoledne (1969; drama; režie Jaroslav Novotný / scénář Jan Beneš; hl.role Jaroslav Moučka, Jiří Němeček) - Odhalení pravd kolem politických procesů 50. let s lidem ve filmech nebylo pouze tématem v Jasného Všech dobřích rodácích a Menzelovych Skřiváncích na niti. Ale také v televizním filmu Dlouhé dopoledne, které vycházelo ze stejnojmenné povídky Jana Beneše a jeho osobních zážitků z politického věznění. Byl natočen až po sovětské invazi, a proto místo na obrazovku putovalo dílo do trezoru. Absurdita čekání na „spravedlnost“, zvůle komunistického lágru a jeho bachařů a hrdinova nemožnost se bránit vede diváka až k existenciálním otázkám. Premiéru měl film až v roce 1991, není určitě bez zajímavostí, že hlavní roli politického vězně v protikomunistickém snímku si zahrál pradaxoně Jaroslav Moučka, jenž patřil ze své herecké generace k největším komunistům.

* Pštrosí večierok (1969; drama; režie Július Pántik / scénář Ivan Bukovčan; hl.role Gustáv Valach, Július Pántik) - Slovenská TV inscenace podle jednoaktovky Ivana Bukovčana se odehrává na abiturientském večírku, kde se setkává po necelých 30ti letech 9 bývalých spolužáků. Spočátku zdánlivě odlehčená konverzační hra vygraduje ve chvíli, kdy přijde řeč na profesora Mrázika-Sumce. Bývalý latinář se dvakrát ocitl ve vězení, poprvé během války, podruhé po válce, kdy jej pro změnu zavřeli komunisté. Sám se kdysi dokázal vzepřít nacistickým úřadům a postavit se na obranu svých žáků, oni mu to však nedokázali vrátit. Když Sumec po válce žádal komunistické úřady o povolení vycestovat do zahraničí, studenti se odmítli zaručit za jeho návrat. Vedle nadčsové kritiky lhostejnosti a lidské zbabělosti je jedním z přínosů inscenace i poukázaní na komunistickou zlovůli v dobách totality po válce a srpnové okupace.

* Pasiáns (1969; podobenství/ thriller; režie Jan Matějovský / scénář Jiří Hubač; hl.role Jana Brejchová, Rudolf Hrušínský) - Temně laděný film s prvky hororu odpovídá v alegoriích na neúprosnou skutečnost času po srpnové invazi vojsk. Zatímco ve filmu Evalda Schorma Den sedmý, osmá noc je alegoria okupace vyjádřena přes záhadné nebezpečné zjevení z vesmíru ve stylu UFO, Pasiáns nabízí podobenství k totalitnímu systému prostřednictvím ztráty dveří v podzemních chodbách při pohlídce starého zámku. Společnost šesti mužů a jedné ženy se ocitla v bezvýchodné situaci v prostorách, z nichž není úniku. Jsou zde zásoby jídla, pití i spousta materiálů k zábavě, dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život? Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněný typ diktátora. Mistrovsky ztvárněné situace bezvýchodnosti a morální pasivity způsobilo, že tato hra byla zakázaná. Snímek musel být rovněž stažen ze soutěžní sekce filmového festivalu Prix Italia, premiéry v ČST se dočkal až v roce 1990. 

* Vyloženě rodinná historie (1969; komedie/ drama/ podobenství; režie Jaroslav Dudek / scénář Otto Zelenka; hl.role Bohuš Záhorský, Petr Haničinec) - Satirická komedie zobrazuje situaci jedné rodiny po imaginární válce, dobu, kdy dosavadní hodnoty věcné i morální byly otřeseny. Na půdorysu obyčejné rodiny portrétuje situaci společnosti, kde se ujímá moci násilí a nechybí mezi členy rodiny ani tajné odposlouchávání rozhovorů. Televizní tragikomedie s hvězdným hereckým obsazením (Menšík, Záhorský, Haničinec, Tříska, Budínová, Myslíková) vznikla brzy po sovětské okupaci, premiéru měla mít v dubnu 1969, ale na příkaz z vyšší moci putovala ještě před tím do trezoru. Premiéra se uskutečnila v roce 1990.

 

* Klec (1973; drama; režie Vojtěch Štursa / scénář Zdeněk Čecháček; hl.role Jan Tříska, Jana Hliňáková) - Tento snímek spadá rokem vzniku hluboko do normalizační tvorby, nicméně některými aspekty (po stránce obsahové ostrá kritika společnosti, po stránce formální zajímavě stylizovaná kamera) připomene tzv. novou vlnu 60. let. Hlavní postavou je výzkumník v laboratoriu, který se po svých zdravotních problémech odhodlá k veřejné kritice práce ústavu. Upozorňuje na zastaralé postupy a na to, že vědecká práce nesmí upadat do propasti každodenní šedi typické pro celou tehdejší společnost. Divák může sledovat, jak se hlavní hrdina s celou situací vyrovná, a zda ustojí tlaky na svou osobu i kariéru. Hlavní role vědce Svozila stala na dlouhou dobu jednou z posledních velkých příležitostí pro Jana Třísku před kamerou, který pak o 4 roky později s manželkou emigroval do USA. Na snímek, který ve své době nemohl být odvysílán a byl natočen v brněnském televizním studiu se při obnovených premiérách trezorových snímků v 90. letech zapomnělo a spatřil světlo světa poprvé v září 2015 na ČT art.