Lucasion

Zase je tu konec roku. Tenhle byl pro mě obzvlášť přelomový, protože jsem hned v lednu začal psát do SCORE a v létě se uchytil na Hrej. S tím se pojí i to, že jsem se objevil v několika streamech, Hpodech i recenzích. Přes to všechno jsem letos chtěl rozdat pár svých osobních cen hrám ke kterým jsem se dostal letos.

Nejlepší hra roku, čím jiným začít že. Stále se nemohu rozhodnout, protože hned v lednu jsem se pustil do oblíbené série Gears of War a jeho pátý díl mě naprosto dostal. Vynikající hudba, grafika i vlastně nabouchaný příběh mě provázel celý začátek roku a zmínit ho prostě musím. V květnu jsem se naopak po velmi dlouhé době vrátil k modré konzoli a první den si zahrál Last of Us Part II. Málokterá hra mě dojme k slzám, ale brutální a nekompromisní příběh téhle hry si jasně zaslouží cenu roku. Kdybych se mohl rozhodovat pro nejlepší hru pro Xbox a nejlepší hru pro Playstation, je to mnohem jednodušší. Takhle tu mám dva krále, který každý dominuje svoji konzoli. Obě hry jsou pro mě naprosto top, co jsem si mohl zahrát a obě bych hodnotil nejvyšší možnou známkou.

Největší překvapení roku, i těch jsem zažil během těch dvanácti měsíců několik. A po dlouhém rozhodování to patří hře pro Switch. Ano letos jsem si pořídil Nintendo Switch a vrátil se do dětských let, kdy mi táta koupil Game Boye. Místo však oblíbených Pokémonů či jiných exklusivit, mé srdce patří The Binding of Isaac. Naprosto parádní hra, kde jsem nechal moře hodin. Rozhodně nejlepší překvapení roku.

Jelikož těch her jsem si letos odnesl z krámů několik, rozhodl jsem se přidat další rubriku. A to Nejlepší předělávka roku. Taky proto že letos se mi vrátily dvě nejočekávanější hry posledních let. Hned v lednu to byl oblíbený Warcraft III. Reforged. Moje první recenze pro SCORE a moje srdcovka, kterou jsem hrál od základní školy. Parádní grafika a stále stejná hratelnost. Naprosto bombastická předělávka nejlepší hry. No a abych zamíchal karty ještě trochu, tak musím zmínit Demon’s Souls. První hra, kterou jsem hrál na Playstation 5. A více co? Absolutně nejlepší! Úchvatná grafika, dechberoucí soundtrack a moje srdíčko souls bije jako o závod. No prostě pohádka. A nechybí samozřejmě ani drak!

Nejhorší hra roku – aneb malinka na závěr. Málokdy hraji špatné hry a když už, tak většinou ne moc dlouho. Letos to patří Wolfenstein Youngblood. Celý nadšený jsem si hru koupil, že zas bude co střílet na počítači. To mi vlastně před pár lety vyšlo s Far Cry 5. Letos ne. Tenhle Wolfenstein je nudná nastavovaná kaše v jedněch kulisách Paříže. Ani hraní s kamarádem v coopu to nezachránilo a hru jsem po několika pokusech odinstaloval.

Letos těch zážitků bylo více že. No bylo. Co byl ale nejlepší? Vstup do nového datadisku ve World of Warcraft půlnoci? Mít nextgen konzoli na lauchový den? Mít obě nové konzole doma pospolu? Dohrání Demon’s Souls za dva dny? Hraní na kapesní konzoli v posteli? Já se prostě nemůžu rozhodnout.

Letos u Sběratelských edic to bude mít snadnější. Letos byly celkem čtyři, ale dvě si získaly moje srdce. Darksiders Genesis na Switch nezklamal a jeho edice jakbysmet. Za velmi příjemné peníze (Ano, kupoval jsem v akci) jsem dostal absolutně obří a boží figurku Jezdce Apokalypsy. Navíc fyzický soundtrack a artbook. A roztomiloučký steelbook. Škoda jen, že artbook není v pevné vazbě a spíše připomíná komiks. Co musím ale také zmínit je sběratelka nových Shadowlands k World of Warcraftu. Ano, celý rok se točí okolo WoWka… Loňský i letošní. I když to nemá sošku a cena byla vyšší, tak to balení je naprosto nádherné. A že mi tam přihodili Artbook, který je dokonalý? No prostě je to nejhezčí možná edice a já jsem rád, že si ke mně našla cestu. Jinak bych byl vážně moc smutný.

No a poslední perličku na závěr. U čeho jsem nejvíc trávil čas…? Zbytečné se ptát že. Ti, kdo mě znají, tak ví, že můj druhý život je v Azerothu a tam pokračoval i letos. A díky nemožné karanténě pokračoval nejspíš déle než loni. Velmi očekávaný datadisk jsem si prožil hezky od první minuty a stále v něm trávím velké množství času. Byly to letos naprosto fantastické zážitky.

Co dodat úplným závěrem. Letos mi Diablo IV nevyšlo, ale za to jsem dostal famózní zážitky i hry a vlastně i konzole. Příští rok se snad Diabla už dočkáme, a pokud ne, tak Overwatche 2 snad jo. Hrajme tedy dál!