Lucasion

Nandavám si Havlovu zbroj a jdu po mělkých bažinách vstříc temnotě. Hledám krále, který by mě zbavil prokletí. Někdo tu zpívá... Potírám svůj meč jedovatým resinem. Zvedám svůj těžký štít a vydávám se na cestu. Na cestu, na které mě čeká další smrt...

Netrvalo mi dlouho a pořídil jsem si kompletní edici Temných duší II. na svojí PS4. Aby taky ne, červenopláštník Gael už žere hlínu a než se podíváme do Lordranu zbývá ještě měsíc. Nezbývalo než ten čas vyplnit něčím jiným.

Druhá část téhle trilogie má asi jednu zásadní změnu, Hidetaka Miyazaki s ní nemá moc, co společného. Jak se to na hře podepsalo? Hodně.

Graficky hra překvapí, ale nijak neuchvátí. Hudba až na pár světlých chvilek je velmi nevýrazná. A hratelnost? No... Toporná a místy neskutečně hloupá. Nepřátelé se po několikáté už ani nerespawují a mnoho pasáží projdete bez ztráty kytičky. Což je vlastně problém celé hry. Více než polovinu bossů jsem dal na první průchod. Stále hledám challenge a kde nic, tu nic.

Krom tohoto prostého faktu, jsou bossové velmi neoriginální a nevýrazný. Většinou se jedná o rytíře, a nebo něco tomu podobného. Výjimkou jsou pak Executioner's Chariot a Demon of Song. Ale málo z nich mi dokázalo skutečně zatopit. Spíš potrápilo absolutně nesmyslná a iritující cesta k nim.

Za 2/3 hry jsem si už docela i přál, aby tohle skončilo a já usednul na trůn s korunou králů.

Přestože všechny mé výtky patří hratelnosti, grafice i průchodu samotnou hrou. Nelze říct, že to je špatná hra. Naopak je to stále velmi nadprůměrné rpg, které je návykové až to bolí. I když je hratelnost někdy pěkně toporná, tak stále je sakra návyková a já neměl problém ve hře nechat přes 60 hodin čistého času a mnoho večerů, které končili pro mě nad ránem odkládající ovladač.

Nevím, jestli po tak srdcových hrách jako je Dark Souls 3 a Bloodborne má smysl se pak vracet k tomuhle druhému dílu. Těžko říct, ale jsem rád, že jsem si mohl tento zážitek prožít.

Nic neříkající fanouškův verdikt 7/10