yehudit

Včera jsem shlédla film What dreams may come režiséra Vincenta Warda a byla jsem znovu zklamána jak se dá zprznit zajímavý námět. Šťastná rodinka postupně tragicky vymře trochu nepravděpodobně při dvou různých autohaváriích a zbyde po nich truchlící manželka/matka, která to poněkud černohumorně komentuje slovy: "To si snad mám koupit bicykl?"Otec od rodiny v podání Robina Williamse (je tak nechutně kladná postava, až z něj odkapává sliz), se mezitím ocitá v nebi, kde se šťastně shledává se svými dětmi a psem a jeho nový pestrý svět plný imaginace ruší jen neustálé vzpomínky na manželku. Dojemné vzpomínky jsou často ve filmech kamenem úrazu a nejinak je tomu i zde. Nešťastná vdova spáchá nakonec sebevraždu a ocitá se v pekle, kam ji jde její muž zachránit.  Silnou stránkou filmu je obraz a efekty, především ve stvárnění nebe a pekla, obzvláště na rok 1998 dokonalé - nebe plné barev a imprese, zatímco  peklo hotové zoufalství a deprese, kterou si ale způsobuje člověk sám, žádní rohatí pekelníci. Úplně by tedy stačilo krátké 20 minutové video o tom, jak vidí režisér nebe a peklo. Zbytek byl totiž jen o rozdělení a opětovném setkání krásné ideální rodinky, které se v závěru nesnetilně vleklo a trápilo diváka telenoveláckými patetismy a frázemi. A  happyend  za doprovodu smyčcového orchestru a rozkvetlých květin na sluncem prozářené louce? K zblití.

2 hvězdy za námět a obrazovost...