Spiker01

Co mi všechno vadí na 3Déčku!?

Opravdu si nepamatuji, kdy jsem viděl poprvé 3D. Nejspíš to však bylo tehdy, když dostavili pražský IMAX. To byla obrovská událost. Mám hodného tátu, takže jsem tam jezdili snad na všechny dokumenty, co se tam promítaly. Miloval jsem to. Žraloci proplouvali kolem mě a já vesele máchal rukama, třeba i někomu po hlavě. Pak se 3D začalo rozšiřovat až to dospělo do té míry, kdy se na 3D vydělávají strašné prachy.

Dnes je ve 3D každý druhý film a valná většina hollywoodských blockbusterů. Vím, že studiu to vydělává strašný prachy, ale samozřejmě na úkor nás, diváků. Tak základní nepříjemnost jsou samozřejmě brýle, které můžou kdekomu (jako např) mě prostě při sledování filmu vadit. Dále kontrast. Sleduji reklamy, které jsou jasnější a pak přijde pokyn ,,nyní si nasaďte své 3D brýle" a plátno ztmavne, což zejména při nočních sekvencích nebo zkrátka temně orientovaných filmech prostě ruší. Kámoš mi poradil zavřít a oči a otevřít až ve chvíli, když je už je plátno tmavé, abych si na to nemusel zvykat, ale to není zrovna praktické..

Navíc není 3D jako 3D. Zaprvé je tu IMAX. Brýle jsou postavené na jiné technologii a navíc to jeho obrovské rozlišení, kterému by se měly filmy přizpůsobovat a ne jen ořezávat (jako tomu u některých filmů je - viz Iron Man3), aby to stálo za to. A pak je tu 3D dělané v postprodukci a to buď těmi nejlepšími v oboru nebo naopak lacinějšími firmičkami versus natáčení na děsně drahé 3D kamery. Ten druhý způsob je ve valné většině produkce nepřekvapivě dražší, takže je také v Hollywoodu méně využívaný. Ovšem je to také znát. Každý vychvaluje Avatara, který se točil na úplně nejmodernější techniku, kterou Cameronovi dodali, ovšem to je samozřejmě pouze čestná výjimka. Kupříkladu takový Amazing Spider-man se ve 3D natáčel také, ale celkově to prý nebylo až tak moc znát.

A pak je to samozřejmě můj problém, že 3D neholduji a nedokážu si ho užít a vychutnat (případně dávat těch 30Kč navíc) a prostě nechápu diváky, že ho preferují. Jak jsem psal na začátku, potenciál 3D vidím v IMAXových dokumentech, kde máte skutečně pocit, že se nedíváte na plátno. V běžné produkci jen vidíte, že jedna postava je blíže k vám než ta další a to ke sledování filmu opravdu nepotřebuji. Možná jsem konzervativní, ale 2D formát mi zkrátka sedí víc...