Ezis

 

Mně to u většiny novějších pohádek také tak připadá. A často mně vrtalo hlavou, proč to tak je. Napadlo mě několik důvodů:

 

1) Herci už nemají tak dobrou hlasovou školu, takže dialogy nezní tak poeticky

 

2) Nejsou k dispozici herci, co by dokázali zahrát důstojného, statečného a zároveň milujícího prince (i když takoví nejsou vždycky ani ve "starých dobrých" pohádkách), a herečky, co by dokázaly zahrát princeznu, která je veselá, něžná a milující, ale zároveň zná svou cenu.

 

3) Ale hlavní důvod je myslím v tom, že ve spoustě novějších pohádek se hrdina nebo hrdinka zabývají tím, jak opačné pohlaví "dostat", a ne, jak si ho zasloužit.

 

Co třeba dělá princ v Tajemství staré bambitky? Snaží se dospět a naučit se vládnout, ale co se týče Aničky, zabývá se jen tím, jak ji "překecat".

Nebo písař z Princezny a písaře? S princeznou se rovnou hádá, a to dost drsně.

 

Světlou výjimkou je třeba Sofie a ukradený poklad, kde se princ snaží vypátrat zloděje, aby si princeznu zasloužil. Však tu taky má docela pozitivní komentáře. A Bílá paní, kde zakletý rytíř riskuje, že se rozpadne na tisíc kousků, a brání Fanynku před loupežníky.

 

A teď pohádky "ze staré školy":

Pyšná princezna? Král Miroslav se princeznu snaží vychovat a vzdá se kvůli tomu všech privilegií.

Hrátky s čertem? Martin Kabát zachrání Káču z pekla.

Princezna se zlatou hvězdou? Král princeznu najde tam, kde by ji nikdo nehledal, a vybojuje si ji v souboji.

O medvědu Ondřejovi? Ondřej riskuje vězení a vloudí se na zámek v převlečení za medvěda, ve kterém je mu dusno, "ale já to vydržím".

 

A takhle bych mohla pokračovat dál i studiovými pohádkami: Florijánkovo štěstí, Zlatý náhrdelník, O Houbovém Kubovi a princi Jakubovi, Uloupený smích, O loupežníku Jakubovi atd. atd.

A to nemluvím o těch nejklasičtějších klasikách jako Zlatovláska, Princ Bajaja, S čerty nejsou žerty, Princ a večernice, Třetí princ a podobně, kde hrdina princeznu musí přímo zachránit nebo si ji těžce vysloužit / vytrpět.

 

Jsou i ovšem pohádky, kde jsou role obrácené, kde si hrdinka musí zasloužit, vytrpět nebo "vychovat" prince: např. Tři oříšky pro Popelku, Sůl nad zlato, O zakletém hadovi, O princi, který měl smůlu nebo O vodě, lásce a štěstí.

 

A také pohádky, kde se musí něco naučit a překonat překážky oba dva: třeba v Princi Chocholoušovi, Šíleně smutné princezně nebo Královském slibu. Ty mám osobně nejradši.

 

Zkrátka ty nejsprávnější filmové pohádky jsou vždycky o překonání překážek nebo sama sebe - pro někoho. To je jedno z kouzel, které spousta dnešních pohádek postrádá.

V tomhle nás už bohužel začíná předbíhat i Disney, jelikož v Na vlásku Flynn radši přesekne Rapunzel vlasy a zemře, než aby nechal zemřít ji, a v Ledovém království se Kristoff vydá pro Annu do sněhové bouře.

 

Škoda, že neumím psát scénáře :-(

 

Update: Zhlédla jsem pohádky Pravý rytíř a Princezna a půl království. Klenoty to vyloženě nejsou, ale taky nejsou špatné a hlavně - hurá! - tohle téma v nich je!