RUSSELL

KVIFF je lehce za svou polovinou a dost věcí už by se mohlo sumírovat, ale to si já nechám až na konec po skončení celé akce. Co ale chci zmínit je, že k mému překvapení i 5. den festivalu jsem ve stejném zápřahu jako zkraje festivalu. Přísun kávy dělá své – já kávu běžně skoro vůbec nepiju, proto má na mě tak velký povzbuzující účinek, že s její pomocí zvládnu spát denně cca 4 hodiny a zároveň během projekcí neusínat. Až takto brutální rozvrh jsem původně vůbec neplánoval, Vary na mě ale hned po příjezdu dýchly svou atmosférou a omámily mě odérem filmových zážitků, že jsem na tento šílený vlak naskočil a stále jsem v pohybu.

 

Jsem jak dítě v cukrárně a snažím se většinu času trávit v kinosálech. Atmosféru Varů tedy nasávám zejména prostřednictvím toho nejvíce fundamentálního prvku filmového festivalu, což je – světe div se – sledování filmů. Chci z toho vytěžit naprosté maximum a i když vím, že mé tempo je vražedné a že bych asi mohl trochu ubrat, nemohu si pomoct a vždy si nahodím do denního plánu minimálně o jednu projekci navíc, než jsem původně zamýšlel. Tohle vše ve spojení s povinností ČSFD Agenta psát komentáře k viděným filmům plus příspěvky do deníčku je opravdu vražedná kombinace a stíhat to není jednoduché.

 

Upřímně mě centrum Varů přeplněné obrovským množstvím lidí neláká k nějakým toulkám a relaxu v podobě procházek po okolí, takže se městem kochám skoro výhradně jen při přecházení ze sálu do sálu, popř. ze sálu na pokoj a naopak. Snažím se to prostě vydojit až na dřeň a zatím mi to za to stojí. Samozřejmě už mám na svém kontě několik filmů, jež bych vůbec vidět nemusel – to k tomu prostě patří –, ale ty pozitivní filmové zážitky převažují.

 

Filmové festivaly jsem si zamiloval a je to taková moje nová závislost. Je krásné se na nějakou dobu odříznout od reality a žít v takové malé alternativní filmové dimenzi. KVIFF je pro mě startem mé letošního festivalové sezony a musím říct, že je to grandiózní začátek. Těším se, jaké filmové zážitky mi připraví zbylé 4 dny...