Hightower

Podívám-li se na „Barmský videožurnál“, pak není chvíle, aby mi nevstali markantní rozdíly mezi jejich touhou a naší. Jejich touha vycházela z jejich přirozenosti; tam totiž sídlí podvědomí o tom, že svoboda mi náleží, já jí mám užívat; nikdo mi jí nemá právo uzurpovat. Jestliže se tak neděje, pak je zapotřebí bojovat. A to – domnívám se – i těmi největšími oběťmi. U nás, je-li nějký prostest, ať už je to kvůli reformám, zastupitelským rošádám, tak mu cosi schází. Nechci psát, že je to násilí, neboť jeho užití ve spojitosti s masou/davem je dosti rozporuplné. Ano, kdybych byl barmským obyvatele, konal bych záškodnické akce vůči vojákům; samo, že bych se nevyhnul i násilí. Ale myslím si, že v tomto případe se jedná o legitimní násilí. Jdu bojovat za svobodu, která mi náleží. Ovšem je zapotřebí dopsat dodatek, a to sice ten, že jdu bojovat o svobodu omezenou. Víme asi proč a z jakých důvodů. My místo násilí užíváme voleb. Jenže v nich se misí sliby, pohodlí, špatná informovanost, přežitky. Je tu chuť dojít změny, ale zatím ta chuť nepřerostla v touhu konat. Vraťme se zpět k nám. Cožpak už někdo někdy viděl, že by lidé v ČR, protestovali před -marketem za to, že se jim podstrkují prošlé potraviny, šmejdy (stačí jen číst etikety; pro východní trh se vyrábí něco jiného, než pro západní); nebo, že by byl daný -market bojkotován. Stačí si pustit Romana Vaňka a jeho pořad „Peklo na talíři“. Může se to jevit jako přitažené za vlasy, tendenční, subjektivní. Nicméně, nejede popřít, že mluví pravdu. Ano, můžeme mít argumenty: že kdybychom měli jíst, to co říká, museli bychom býti Rothschildové. Avšak tomu tak není, jen se omezit v požitkářství, číst a vybírat.